Ekologie

Ekologie je věda zabývající se:

a) ochranou životního prostředí
b) výzkumy, jak zabránit znečišťování prostředí
c) studiem vzájemných vztahů mezi oranismy a jejich prostředím

Zdroje poškození životního prostředí:

Fosilní paliva

Uhlí, ropa a zemní plyn se staly nejběžnejšími zdroji energie. Jestliže však nemá dojít k edozírným škodám na životním prostředí, musíme se v jejich spotřebě uskromnit a poohlédnout se po jiných možnostech.Možností by určitě bylo využití větrných, vodních, slunečních, jaderných, přílivových a dalších elektráren.

Odpady průmyslové výroby

Intenzivní průmyslová výroba klade velké nároky na spotřebu energie, především elektrické energie a různých druhů paliv. Výroba také produkuje řadu odpadních materiálů, jako zbytků surovin, obalů, vedlejších technologických produktů. Všechny tyto produkty musí být nějak zlikvidovány, dřív se běžně vypouštěli do vody, do vzduchu, do půdy. Geologové již dnes používají pojem "antropoidní sedimenty" jako druh horniny, která vznikne díky lidské činnosti.

Intenzivní zemědělství

Moderní zemědělské metody využívající ve velké míře chemikálie, začínají ukazovat i svou odvrácenou tvář: úbytek pitné vody i nezávadných potravin a vymírání mnoha druhů živočichů a rostlin. Intenzivní zemědělská výroba přinesla v minulém století využívání různých chemikálií, aby monokultury plodin na velkých rozlohách přinesly co největší výnosy a proto, že v monokultuře rostlina nebývá stejně odolná jako v přirozeném prostředí. Umělá hnojiva, herbicidy proti plevelům, fungicidy proti houbovým a plísňovým nákazám, insekticidy proti hmyzím škůdcům a desikanty, které se občas používají při sklizni semen. Zahubí se jimi rostlina a semena se snáze sklidí běžnou technologií. Také zemědělská technika se zvětšuje, je stále těžší a udusává ornici. Důsledkem je další zvýšené hnojení.

Znečištění moří

Odpady a jedovaté látky, které lidé vypouštějí do moře, představují smrtelné nebezpečí pro mořské živočichy i rostliny a jejich důsledky se zákonitě obracejí i proti naší civilizaci. Například znečištění ropou není výjimečný jev. Dochází k němu každodeně, a tak jsou určité úseky pobřeží a moří neustále zamořené.

Narušování ozónové vrstvy

Narušování ozónové vrstvy patří mezi problémy zasahující celou planetu. V souvislosti s prouděním vzduchu se však projevuje v různých částech světa a s odlišnou silou. Jako část slunečního záření, jemuž je Země vystavena, proudí ze Slunce též ultrafialové záření. Je to záření, jehož kratší vlnové délky jsou pro život nebezpečné. Toto záření dopadá na svrchní vrstvy atmosféry. Některé látky, které jsou produkovány v přirozených procesech, ale zejména řada látek, které vyrábí člověk, se postupně dostávají do vyšších vrstev atmosféry - do stratosféry - a mají tu vlastnost, že rozkládají ozón. Jejich nebezpečí tkví právě v tom, že ve ztenčené vrstvě ozónu je zachyceno méně ultrafialového záření, které pak může pronikat na zemský povrch. Vysoké dávky UV záření tlumí fotosyntézu, mohou poškozovat citlivé buňky sítnice oka, zvyšují riziko rakoviny kůže apod.

Některá východiska

Ekologické zemědělství

Nyní nastává vzrůst popularity ekologicky šetrných metod hospodaření - hledá se cesta, jak zemědělství co nejvíce přiblížit přirozeným podmínkám přírody - hnojení chlévskou mrvou, ne průmyslovými hnojivy vyloučení používání pesticidů. Propracovanější Střídání plodin na ekofarmách tak, aby se co nejlépe využilo přirozených vlastností plodin. Jako např. osetí vikvovité rostliny na pole, kde se v následujícím roce plánuje pěstování rstliny náročné na obsah dusíku v půdě, protože po vikvoviých rostlinách zůstává v půdě dusík, který vytvořily nitrifikační bakterie, které žojí na kořenech těchto rotslin. To znamená, že hospodáři na polích zasejí každý rok jinou plodinu.

Hledání nových zdrojů energií

Možností by určitě bylo využití větrných, vodních, slunečních, jaderných, přílivových a dalších elektráren. Sluneční kolektory, světelné...

Snahy Evropské Unie o řešení průmyslové výroby a odpadů

Evropská Unie se snaží tuto problematiku pomoci řešit tvorbou směrnic, které definují jak by měly různé technologie výroby vypadat, aby jejich emise byly únosné z pohledu současné úrovně vědeckého poznání. Tvoří také instituce, které budou shromažďovat informace o nejlepších dostupných technologiích pro každé průmyslové odvětví, i pro nakládání s jeho odpady.